ŽÍŽALA

Osiřelá žížala
u chodníku na trávě
vykukuje

Kapou na ni kapky
osvěžena deštěm
se sune

S ostatními žížalami
migruje
napříč cestou

A přirozený výběr
nahání na žížaly
chodce


Vidí kolem sebe
tu hrůzu
rozsápaných těl

Z mrtvolného pachu
mrazí ji
v růžových kroužcích

Místy jí dochází,
že druhý konec je příliš
daleko

Avšak sune se dál,
protože obrátit se
znamená hrob


Štěstí jí přeje
zbývají jen poslední
centimetry

Libuje si
sune se do cíle
nového světa

Nebýt toho cyklisty
byla by si žila
v plevelu i blínu

Ale její tělo
nespatří již nikdy
chodník trávu hlínu...


I naše krátké životy
představují
pokropený chodník

Plazíme se blátem
a vyhlížíme
vzdálený břeh

Chodci se nám pletou
do cesty, do lásek,
do smrti i do života

A jenom někteří
zahrabou se do hlíny
té protější strany.

Ostatní skončí
rozplácnutí na betonu
a smyje je déšť.