ZÁMEK

V husté mlze kočí zívá
na silnici víří prach
láhev koňaku v rukou svírá
vidím, že z jeho očí cítíš strach

Zapřáhá svoji bryčku
koně úpí únavou
zapaluje malou svíčku
poslední

Zdi padají v zámku prostřeném
z pancířových dveří ukrytých
nedokážu vniknout do nitra
a když ano, už se nikdy nevrátím, nevrátím…

Z hostince syčí pára
kočí je netrpělivý
čeká často, čas ho tlačí
na koho tak dlouho čeká, (kdo to ví?)

Zdi padají v zámku prostřeném
z pancířových dveří ukrytých
nedokážu vniknout do nitra
a když ano, už se nikdy nevrátím,
nevrátím...

V temném šeru kočí zívá
na silnici víří sníh
koně dávno pošli stáním
už nenastoupím, (bojí se jich)

Život je v okamžiku promarněn
zastavené veškeré žití 
pláčeme nad rozlitým vínem
a kočí čeká dál
Na mě čeká, nikdy se nedočeká
Jsem obklopen čtyřmi zdmi
ale neprostoupím dál
uvězněn 
vlastním strachem
vlastním strachem
vlastním strachem.