JÁMA OSUDU

Stojím u přehluboké jámy osudu
Stojím a nevím, co tady vůbec dělám
Snad pomůže mi Anděl nebo Ďábel
Snad pomůžeš mi Ty, i když už Tě nemám.

Vlažný vítr mi ovívá vlákna vlasů
Říká "nepadej" a vane proti mně
"Vždyť od dna jámy tě ještě dělí spousta času
A přitom cítíš, jak uvadáš v samotě"

Hej hej, čas je dlouhý
a neúprosný, velí mně i tobě
Hej hej, paměť není krátká
Špatně se zapomíná v této těžké době

Vidím siluetu rychle jdoucí ke mně
Vidím krásu, bolest, krev i slzy štěstí
Cítím, jak se chvěje malý kousek země (pode mnou)
Postava se blíží a plní pěsti zvěstí

Natáhla ruku a dotkla se mě jemně
Já cítil teplo její dlaně - bezpečí
Vítr přestal vát a dno bylo tak temné
Nato se mnou trhla a já padal rázem dolů

Hej hej, čas je dlouhý
a neúprosný, velí mně i tobě
Hej hej, paměť není krátká
Špatně se zapomíná v této těžké době

Bloudím temnotou oslepen vlastní vírou
Hledám někoho, kdo nabídne mi rámě
A když jej najdu ... Tak co, co je mi to platné
Jen se přiblížíme dál k ještě hlubší jámě.